Vítejte na stránkách Trevorových traversujících trekrů, čili TREVERS...

Stránky uzavřeny...

Činnost roverů a rangers z Osmnáctky sledujte na novém webu...

Kdo jsme?

Byl to unavený a ospalý konec prázdnin roku 2010. Celé město sevřela temněšedá oblaka, a jakoby se tak nad námi slitovala...Alespoň uvítáme naše staré známé školní lavice se špetkou vděku - vždyť je tu alespoň tepleji. Na co jiného se však těšit, než na tu špetku tepla? Na první přestávku? Na svačinu? Na konec vyučování? Na den jako každý jiný bez kroku mimo vyšlapanou stezku? Bez dobrodružství?
Pak se ale cosi stalo. Ve schránce jsme na sklonku těchto prázdnin (později jsme se dověděli, že nás bylo celkem 15) obdrželi dopis. Velmi zvláštní...orazítkovaný v Praze, psaný na psacím stroji a naléhavě oslovující každého z nás civilním jménem: "...byl jsi vyvolen!". A dále spousta slov o uchopení kormidla dění, o nebytí většinou a o tom, jak důležité je, aby slova a myšlenky lidí jako my přešly v čin! Zvláštní dopis a ještě zvláštnější podpis... nic víc, než TREVOR...A co víc? Setkání 18.9. v 5:35 u telefonní budky kdesi ve městě...
"Zřejmě omyl" řekla si většina z nás, když už už chtěla celý list hodit do tříděného odpadu spolu s letákem z Prioru. Pak se ale na chvíli mraky lenosti, lhostejnosti a nedůvery pozvolna roztrhaly..."Co když to ale není omyl...?"



Jsme nový, experimentální a pro tento rok ještě neregistrovaný roverský kmen sdružující skauty a skautky z 18. skautského oddílu v Českých Budějovicích, případně jejich kamarády a kamarádky, jímž není cizí smysl pro dobrodružství a fairplay...

Postavit hranici velkou jako Locus Perennis? A ještě mu jí k tomu poslat mejlem? Teď? V sobotu ráno? Uprostřed lesa? Není TREVOR blázem?! Ne...jen potřebuje lidi, co se nezaleknou sebeobtížnějšího úkolu...



Pokud jste si udělali obrázek, kým jsme, a přesto byste nás poznali ještě blíže, neváhejte a čtěte...!

Historie společenství Trevorova

Myslíte si, že Trevor je jméno nahodilé? Tak to se mýlíte. Není výdobytkem doby moderní či postmoderní. Toto jméno je původem Irské a je staré mnoho set let. Jeho jméno tak nenesou pouze moderní filmaři či popstar, nesla jej mnohá osobnost v celém průběhu historie lidstva. Jméno je však jedna věc. Je to, co nikdy nemůžete ovlivnit – dají Vám jej do vínku rodiče či jiné okolnosti. Být Trevorem však neznamená pouze jmenovat se Trevor. Právě proto jste právě teď zde. O tom, co znamená být Trevor, by se daly psát silné knihy. My si ovšem příběh tohoto tajemného společenství převyprávíme právě teď.


Trevor z Llangollenu (1592-1676)
Píše se rok 1592. Sto let po objevení Ameriky umírá v Amsterodamu věhlasný český učenec Jan Ámos Komenský, v Château de Montaigne umírá renesanční myslitel Michél de Montaigne. Se smrtí těchto myslitelů jakoby se přelomilo evropské myšlení. A jako náhodou se v malé vesnici nedaleko Dublinu narodil Trevor z Llangollenu. Již jako mladý při studiu v Cambridge jevil zájem především o evropskou politiku. Je po něm však známo i to, že se nemálo zajímal o okultismus, alchymii, spiritismus a podobné již tehdy neuznávané disciplíny lidského myšlení. V roce 1616 si tohoto mladého talentovaného učence vyhlédl budoucí český král, mezi historiky známý jako zimní, Fridrich Falcký. Ten byl ve své pozici přímo závislý na podpoře jiných protestantských států. Mladého Trevora si vybral jako konzultanta pro styk s Anglií. Trevor se proto přestěhoval na jih Čech, aby byl co nejblíže svému diplomatickému zájmu. Nadále se zde věnoval své zálibě v okultní vědy. Po distanci Anglie od myšlenky společenství protestantských států evropských utíká Fridrich Flacký pryč z Čech. Jeho věrný, zapálený konzultant však Čechy neopouští. V jeho hlavě se stvoří přímo ďábelský nápad, který nedlouho po začátku třicetileté války začíná realizovat.


Bušek z Jalovic (1631 – 1680)
Jedním z prvních Trevorových žáků byl Bušek z Jalovic. Chudý učeň kovářského řemesla se nadchnul v mistrově myšlence, později ji dokonce sám rozvinul. Sám se do společenství dostal jen velkou náhodou. Trevor sháněl zručného mistra pro výrobu zbraní. Bušek se však ukázal nejen mistrem černého řemesla, ale i jako velmi bystrý a přemýšlivý mládenec. Trevorovo společenství totiž nikdy nebylo založeno na kvantitě, nýbrž na kvalitě jeho členů. Po smrti Trevorově se stal jedním z nejuznávanějších vůdců společenství vůbec. Než však stačil naplno uskutečnit mistrův odkaz, zemřel žalem – jeho nejlepším přítelem nebyl nikdo jiný, než architekt a sochař Giovanni Lorenzo Bernini. Jen taktak stačil sepsat svůj testament a vložit jej do kolíbky syna svého bratrance s velkou důvěrou v budoucnost celého společenství, a sešel ze světa...


Václav Ruprecht Perořízek (1679-1741)
Toto osudové dítě bylo do svých tří let přikrýváno pouze testamentem Buška z Jalovic, než bylo zjištěno, že trpí vážnými poruchami krvetvorby. Na záchraně tohoto mladého života se ve dne v noci podíleli mágové a čarodějnice z širého okolí, z nichž velká většina skončila na hranici vinou inkvizice. Již v útlém věku se však projevilo zázračné nadání tohoto dítěte. Nejenže si pročetl celý Buškův testament, ale začal i aktivně shánět informace mezi největšími vzdělanci své doby. Nikdy však neopustil to, v čem se od malička díky své chorobě cítil nadaný – magii. Společenství Trevorovo se v té době stalo obávaným protivníkem všech rekatolizačních hnutí. Represe ze strany Habsburků však byly natolik silné, že sám Václav Ruprecht utekl před inkvizicí do Itálie, kde se seznámil s další pozoruhodnou osobností.


Marcello Esporchiani (1711 – 1783)
Tento Trevor společenství Trevorova byl první, který se odhodlal o činnosti spolku napsat krátký odkaz. Právě z jeho knih nalezených v knihově v Perugii čerpáme mnohé fundamenty o spolku Trevorově. Tou dobou však byly ideje Llangollenského rodáka velmi ohroženy, neboť spolek čítal pramálo členů. Možná právě proto se v těchto časech uchýlili k teoretické stránce a sepsali krátké pojednání, ve kterém se pokusili jednoduše vystihnout složité pochody myšlenek Irského velikána. Originály těchto dokumentů nepřežily intervenci nacistů mezi lety 1938-1940 (patrně vliv fašistické Itálie), zachovaly se nám však opisy v denících jiného slavného učence své doby. Ten se při svém krátkém studiu v kněžském semináři v Římě seznámil s veškerým Trevorovým odkazem...


Josef Dobrovský (1753 – 1829)
Ačkoliv je Josef Dobrovský jedním z nejznámějším vůdců hnutí Trevorova, neví se přesně, zda Trevorův odkaz pochopil v celé jeho šíři. Po návratu z krátkého studia v Římě totiž po smrti současného mistra obnovil činnost spolku – byla však obnovena v duchu ryze obrozeneckém. Právě v Dobrovského době čítal spolek nejvíce členů. Těžiště jejich činnosti ale mírně odbočilo od dávných představ jejich předchůdců. To si uvědomil jeho další nástupce, neméně slavný to obrozenec...


Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)
Josef Kajetán Tyl, který se narodil právě na tomto místě, byl již na počátku spolku osloven právě Josefem Dobrovským k členství ve spolku. Ten však měl jisté výhrady, proto do spolku nikdy nevstoupil. Teprve po smrti Dobrovského vyslechl apel v jeho závěti a odjel do Itálie prostudovat Esporchianiho dokumenty. Byl ohromen nejen velikostí Trevorových myšlenek, ale i Dobrovského chybnou interpretací. Všiml si, že odkaz seberozvoje jedince zdaleka převyšuje národnostní problematiku. Uchvácen těmito myšlenkami se vrací do Prahy, a aniž oslovuje bývalé Dobrovského oblíbence, zakládá společenstvo kráčící ve stopách původního odkazu.


Wilhelm Schwarzmüller (1821 – 1892)
Díky Tylově překladatelské činnosti se Trevor ocitl i v povědomí národů okolních, převážně pak německého. Tyl totiž pochopil, že být dobrým člověkem je vždy více než býti jen zarytým vlastencem. První, kdo se chytil jeho přepisů, byl mladý student přírodovědy Schwarzmüller. Pokusil se dát dohromady Pasovskou inteligenci a předložit jí Trevorův odkaz. Nesetkal se hned sice s pochopením, ale několik jeho současníků se pokusilo, inspirováno jeho výkladem, podnikat akce v duchu ušlechtilých pohnutek. Tak se stalo, že když se pak setkali po několika rocích, jakoby pokračovali ve spolčení dlouholetém. Jejich společnou náklonností se stalo objevování přírodních krás, a tak se za Schwarzmüllera poprvé Trevorova skupina více odbožštila a odklonila se od spiritismu a magie a základem všeho stala se víra v život ve všech jeho proměnách...


Anna Honzáková (1875 – 1951)
Říká se, že když poprvé uviděla Wilhelma Swarzmüllera, byla jím natolik uchvácena, že druhý den namísto na přednášku v Pasově dojela až na konečnou stanici v Düsseldorfu. Když jí prý uviděl Swarzmüller, přišel na přednášku v domácích papučích. Přes věkový rozdíl si tito dva padli do oka – on ji ohromoval svými na přírodovědce nezvykle humanitními myšlenkami, ona jeho zase svým nevyzrálým, avšak fundovaným oponováním. Swarzmüller byl rád, že potkává mladého nástupce společenstva ze země, odkud vzešlo. Ona pak byla ráda, že může pokračovat ve velikých myšlenkách – ji samotnou můžeme označit za velikou ženu své doby. Byla první lékařkou, která získala doktorát na Karlově Univerzitě. Ačkoliv nakonec Anna svého milence Swarzmüllera opustila, o vedení společenstva ji nikdy nepřipravil a po jeho smrti tak Anna Honzáková stanula jako první žena v čele společenství...


Josef Hartl (1920 – 1951)
Byl vychován v duchu přírodovědně orientovaném, avšak nejvíce ho ovlivnilo smýšlení jeho rodičů o člověku a jeho možnostech ve světě. Proto se od malička snažil rozvíjet své schopnosti. Ku prospěchu věci bylo, když ve svých 23 letech rozpoznal v sobě talent rozumět lidské duši. Trevorovo společenství tak získalo další rozměr, kdy se někdo pokusil formulovat jeho hodnoty v jiném tvarosloví. Bohužel Josef Hartl předčasně odešel ze světa, a to v Leopoldovské věznici. Jeho rukou však byla zkompletována plejáda náhledů na Trevorovo učení a to v prachu nezapadlo. Pomalu uzrál čas, aby se objevil někdo, kdo všechny teoretické základy začne přeměňovat v realitu a Llangollenské kořeny se rozrostou do kmene a koruny a Trevor tak po několika stech letech konečně ožije...


Václav „Ťinťa“ Dvořák (1921 - 2008)
Je posledním Trevorem, o němž musíme mluvit v čase minulém. Ačkoliv jeho život, podobně jako život velké většiny Trevorů, před ním nebyl jednoduchý, jeho úlohu v našem příběhu musíme vyzdvihnout. Byl prvorepublikovým skautem, jenž se jako pozdější student teologie seznámil s více než tři sta let starým odkazem. Právě on se jako vůbec první pokusil syntetizovat v intencích Baden-Powellova skautingu – být v Trevorově společenství znamená: Rozvíjet schopnosti vlastní a ty využít k pomoci tam, kde je potřeba. Ačkoliv Esporchianiho knihy v Dobrovského odkazu jsou moudré a inspirativní, dosud nikdo nestanovil ideály celého společenství tak jasně a přímočaře. K těmto ideálům však nepřišel skrze dlouhé a všeobjímající dumání – objevil je skrze své činy. Narodil se v Bechyni. Za války byl totálně nasazen v Linci. Po válce byl činný i ve skautském hnutí a v činnosti pokračoval i poté, co bylo po únoru 1948 zakázáno. V roce 1948 byl vysvěcen na kněze a v následujících třech letech působil ve farnostech Kardašova Řečice, Pluhův Žďár, Domažlice a Trhanov. Jako kaplan na Folmavě pomáhal lidem prchajícím před komunisty přes hranice. Komunisté jej nejdříve povolali k PTP (1951), kde sloužil 14 měsíců (Olomouc, Přerov), poté byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 7 let. Po propuštění pracoval v různých civilních zaměstnáních, mimo jiné též v antikvariátu nedaleko Karlova mostu v Praze. Byl klíčovou osobností podzemní církve, podílel se především na podzemní výuce teologie. Mimo jiných u něj studoval i Tomáš Halík. Od 1. dubna 1990 byl jmenován generálním vikářem českobudějovické diecéze, kterým zůstal až do roku 2000 (s krátkou přestávkou od 3. června do 11. listopadu 1991, kdy byl jejím administrátorem). Od roku 2000 působil jako biskupský vikář pro cizince, školství, mládež a vězně, v posledních letech se hodně věnoval i farnosti Ledenice a působil jako vězeňský kaplan.


Trevor (2008 – ?)
Co to? Po čtyřech stech letech znovu Trevor? Vstal snad z mrtvých, nebo se jedná o shodu jmen? Nikoliv. Po celou dobu jsme zamlčeli jednu velmi důležitou věc: soudobý Trevor po celou dobu svého úřadu nikdy nebyl znám. Jedná se o pozůstatek ze 17. století, kdy se Trevor sám snažil uchránit společenství před represemi ze strany katolické ligy. Další mistři pak chránili společenství před jinými nebezpečími – inkvizicí, zhůvěřilostí, národnímu úpadku, závistí, komunisty, lacinými americkými filmy, pornografií, která zabíjí sexuální imaginaci a dalšími zhoubnými nádory našeho světa. Ať žije Trevor, bijme se za jeho odkaz. Ať žije Trevor. Ať žijí Travers. Ať žijí Trackers. Ať žijí Trevor’s travers trackers!





Tolik ke krátké historii...O tom, že tento příběh psala sama historie a ne architekt a všediletant u zkvašených moků, jak tvrdí někteří historičtí skeptici, samozřejmě nemůže být pochyb... 

---